Je smutným faktem, že prakticky všichni lidé jsou ve svém základu xenofobní. Jistě, valná část z nich se to snaží překonat a těmto pudům nepodléhat. To však neznamená, že v nich nejsou. I to je důvod, proč protesty proti rasismu často nabývají až příliš velkých rozměrů. Tento fakt byl potvrzen vědeckými experimenty, kdy testované subjekty byly přesvědčeny, že na naší planetě přistála cizí vesmírná civilizace. Všichni do jednoho chovali k „návštěvníkům“ větší či menší odpor, bez ohled na to, že je ještě nepotkali.

Avšak ačkoliv se nám to v dnešní době může zdát hloupé, dříve, v dobách, kdy jsme byli lovci a sběrači žijící v tlupách, byla tato vlastnost velmi důležitá pro naše přežití. Pokud jsme totiž natrefili na jiný kmen či neznámé zvíře, bylo mnohem lepší strategií počítat s tím nejhorším, tedy že budeme napadeni, než s tím nejlepším a následně být zničeni.

Tyto instinkty v sobě máme dodnes, ačkoliv již dávno nejsou potřeba. Přesto jsou v nás a nutí nás nedůvěřovat všemu, co se od nás liší. A čím více odlišné to je, tím větší nedůvěru si daná rasa zasluhuje, ať už se jedná o lidi nebo o mimozemšťany.

Tomu pomáhá i naše základní potřeba vše generalizovat. Dříve se nám to samozřejmě hodilo – zvíře, které má dlouhé, špičaté tesáky, bude s největší pravděpodobností nebezpečné, a nevyplatí se zkoušet, zda je možné se k němu přiblížit. Dnes je tomu jinak. Přesto staré instinkty fungují, a to až příliš dobře.

Snadno si to můžeme ukázat na praktických příkladech. Pokud nám například člověk romské národnosti či tmavé barvy pleti něco ukradne, případně uslyšíme o tom, že provedl nějaký zločin, povede to k tomu, že budeme automaticky nedůvěřovat lidem, kteří mají stejné charakteristiky.

Ovšem pokud stejný čin provede bílý člověk, většinou se nebudeme, byť podvědomě, vyhýbat ostatním bílým lidem, neboť dobře víme, že se jedná pouze o výjimku, a že většina bílých chce jen v klidu žít svůj život. Bylo by však dobré, kdybychom tento přístup rozšířili i na ostatní lidské rasy, bylo by rozhodně na světě lépe.