Již odedávna je vzdělání spojené s kultivovaností. Očekává se, že čím vyšší školy člověk má, tím slušněji a lépe se bude chovat. A samozřejmě také že bude mít i větší znalosti, zejména pak kulturní přehled.  Společnost zkrátka předpokládá, že absolvent univerzity čte především staré klasiky a dívá se na skutečně kvalitní filmy, pokud tedy vůbec.

Tyto předpoklady mají svůj původ již před mnoha generacemi, kdy vzdělání bylo vyhrazeno jen vybraným lidem, především těm s modrou krví. Na ně byly pak již od dětství kladeny určité požadavky, a to nejen ohledně chování, ale také studia. Nebylo tedy divu, že tito měli literární přehled. Zatímco však tento typ třídních rozdílů zmizel a vzdělání je dnes dostupné všem, určité předsudky přeci jen zůstaly. Je pak dobré se ptát, zda jsou i dnes pravdivé.

Odpověď zní, že velmi záleží na oboru, který daný člověk studuje, a na člověku samotném. Například od někoho, kdo se snaží získat doktorát v oboru částicové fyziky, nemůžeme očekávat, že bude schopen citovat Shakespeara, podobně jako student archeologie či antropologie nebude moci odpovědět na otázku, jak se vlastně dá rozbít atom.

Je to především proto, že dnes již lidé nejsou ve svých zájmech svázáni očekáváním své společenské třídy. Tak tedy může student historie mít rád Mangu stejně jako Homéra. Meze se v tomto ohledu nekladou, a každý z nás má přeci jen jiný vkus.

Bohužel to často vede k nedorozuměním ve společnosti, kdy jsou na vysokoškoláka kladena v tomto ohledu určitá očekávání. Je tedy potřeba zas a znovu trpělivě vysvětlovat, že to už jsou věci dávno minulé, a člověk může mít jakoukoliv zálibu. A to, že studuje vysokou školu, neznamená, že nemůže mít rád věci, o kterých by někteří tvrdili, že jsou přízemní.

Zdá se však, že v tomto ohledu jsme na poměrně dobré cestě. Jen je potřeba vytrvat. Starší generaci již nezměníme, avšak tu novou ano. I ona si však vytvoří své předsudky, kterých se pak bude jen obtížně zbavovat.