Odpouštění. Pro někoho samozřejmost, pro jiného něco, co se musí učit celý život. Ale jedno je jisté, ve vztahu je odpuštění důležité že? Jsme jen lidé, děláme chyby, někdy velké, někdy úplně maličké, ale právě způsob, jak se s nimi vypořádáme, určuje to, jak pevný náš vztah bude. A tak se pojďme podívat na to, jak se naučit odpouštět. První krok je asi fakt nejtěžší, přijmout, že nikdo není dokonalý. Opravdu nikdo! Ani vy, ani váš partner. Občas prostě něco řekne špatně, udělá chybu, nebo vás zklame. Ale víte co? To k životu prostě patří. Místo toho, abyste si chybu stále dokola přehrávali v hlavě, zkuste se soustředit na to, proč vás ta situace tak moc zasáhla. Bylo to opravdu tak vážné? Nebo se to jen dotklo vašeho ega?

Další důležitá věc je mluvit. Odpouštění nezačíná tím, že si to někde v sobě přelouskáte. Potřebujete si s partnerem o situaci dost promluvit. Sdělte mu, jak jste se cítili, co vás bolelo a proč. Ale pozor, žádné obviňování! Říct „tohle mě zranilo“ je úplně jiný přístup než „tohle byla tvoje vina!“ Když spolu otevřeně mluvíte, dáváte tomu druhému šanci pochopit, co se stalo, a napravit to. A co dál? No, zkuste se třeba zamyslet taky nad tím, co pro vás odpuštění znamená.

Není to o tom zapomenout, že se něco stalo. Je to o tom, přestat se k tomu neustále vracet. Pokud se rozhodnete odpustit, musíte také přestat situaci připomínat pokaždé, když se objeví nová hádka. Držet se minulých křivd jako štítu proti dalším konfliktům nikam nevede. Pak je tu taky ta důvěra. Ta se někdy po chybném kroku rozpadne, jako ten známý domeček z karet, ale dá se zase postavit. Chce to čas, trpělivost a snahu hlavně z obou stran. Nebojte se říct, že potřebujete chvíli na to, abyste si vše srovnali. A naopak pokud jste to vy, kdo udělal chybu, buďte trpěliví. Dávejte najevo, že vám na vztahu záleží, a nečekejte, že odpuštění přijde přes noc.